Abeceda lásky
A – to je písmeno, jež zvládne začít jméno
Adam byl první a po něm Apollón
naopak „láska“ je áčkem ukončeno
A, hláska nejhezčí. Jsme spolu – já a on
Dáma prý nepije, dáma se nesvlíká
vždy mluví slušně a neumí lhát
Sklenku si nalévám s úsměvem cynika
Snad nejsem dáma - ale umím se dát
I lásku může schovat zášť
i blázen zvládne veršovat
i bolest se dá skrýt pod plášť
i dítě umí milovat
Je hříchem mladou dívku svést?
Pro muže jistě, když ho léta vedou
Leč ani ji nesmí hříšná touha vést…
Však co když oba navzájem se svedou?
Kolikrát na dně jsem hledala záchranu
kolikrát s sebou jsi na dno mne stáh‘
nechte pláč truchlícím a černou havranu,
já další „kolikrát“ chci na misky vah
Laskavost s láskou snad lepší je nemíchat
když miluješ naplno, klidně dívej se káravě
K čemu mi vlídnost je, když ze srdce nedýchá
a lásku proboha nedělej laskavě!
Nasyť se pohledů, jež z modré hloubi planou
ať úsměv odpoví jeho rtům jiskřícím
vždyť touhle jedinou písničkou zazpívanou
řekne ti víc než slovy tisíci
Viděl's mne bez šatů, viděl's mne v pláči
viděl jsi vše, co mnozí jen tuší
bojím se zeptat, můj zjizvený rváči
viděl's mou životem zmazanou duši?
Zanechte ostnů káravých pohledů
a řečí, komu jsem čeho dala
Na rozdíl od vás, morálky vševědů,
já stokrát, stokrát milovala