Jdi na obsah Jdi na menu
 


Abeceda lásky

A – to je písmeno, jež zvládne začít jméno

Adam byl první a po něm Apollón

naopak „láska“ je áčkem ukončeno

A, hláska nejhezčí. Jsme spolu – já a on

 

Dáma prý nepije, dáma se nesvlíká

vždy mluví slušně a neumí lhát

Sklenku si nalévám s úsměvem cynika

Snad nejsem dáma - ale umím se dát

 

I lásku může schovat zášť

i blázen zvládne veršovat

i bolest se dá skrýt pod plášť

i dítě umí milovat

 

Je hříchem mladou dívku svést?

Pro muže jistě, když ho léta vedou

Leč ani ji nesmí hříšná touha vést…

Však co když oba navzájem se svedou?

 

Kolikrát na dně jsem hledala záchranu

kolikrát s sebou jsi na dno mne stáh‘

nechte pláč truchlícím a černou havranu,

já další „kolikrát“ chci na misky vah

 

Laskavost s láskou snad lepší je nemíchat

když miluješ naplno, klidně dívej se káravě

K čemu mi vlídnost je, když ze srdce nedýchá

a lásku proboha nedělej laskavě!

 

Nasyť se pohledů, jež z modré hloubi planou

ať úsměv odpoví jeho rtům jiskřícím

vždyť touhle jedinou písničkou zazpívanou

řekne ti víc než slovy tisíci

 

Viděl's mne bez šatů, viděl's mne v pláči

viděl jsi vše, co mnozí jen tuší

bojím se zeptat, můj zjizvený rváči

viděl's mou životem zmazanou duši?

 

Zanechte ostnů káravých pohledů

a řečí, komu jsem čeho dala

Na rozdíl od vás, morálky vševědů,

já stokrát, stokrát milovala

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář