Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo jsi, ty, který pálíš ohněm tajemna i mrazem věčnosti? Ty, jenž máš sílu zastavit slunce i rozbít tmu v očích. Ty, kdož opouštíš spálenou poušť, abys jinou zúrodnil a zasel naději. Ty, kdo můžeš pomoci všem i uvrhnout svět do záhuby, z níž už není možné vstát. Ty, který se skrýváš pod pláštěm tmy, schovává tě denní jas i hlubiny moře a cváláš myšlenkami na vraném koni.

Jsi pán všeho. Kývneš a květiny zvadnou. Mávneš a shoří řeka. Usměješ se a uprostřed zimy nastane jaro. Stačí ti jediný krok a vprostřed pralesa uschnou stromy. Tentýž krok nechá vykvést růži na poušti. Neexistuje nemožné. Pro tebe ne.

Jsi dědic všech mužů vznešené krve. Jsi rytíř kulatého stolu i prostovlasý viking z dávných krajů severu. Jsi mág, sklánící se nad studnou vědění i zapomnění. Jsi mistr slov i meče.

Tvůj hlas děsí i uklidňuje. Bojí se tě každý z nás a všichni toužíme po tvém pohledu. Nenávidíš i miluješ. Jedno jako druhé. Neznáš rozdílu mezi sebou a druhými.

Tolikrát jsem tě viděla v očích mláděte, v krvavých barvách západu slunce, v podzimním listí na chladné zemi a pořád nevím, kdo jsi.

Hledám a nenacházím. Snad nechceš být nalezen. Snad toužíš po klidu. Snad si přeješ, aby na tebe všichni zapomněli.

Ale možná mi na tvých přáních vůbec nezáleží.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář