Pro Jacomo, které nemá co dělat, a tak ze mě mámí témata na drabbles…
Strach. Ze sebe, z těch přede dveřmi, z budoucna…
Odejděte. Nechte mne se sebou samým.
* * *
Odevzdanost.
Zasloužím si to. Já zabil. Musel jsem. Popravte mne tedy.
Prosím!
* * *
Překvapení.
Minervo…
Nechci se vrátit. Nechci znovu učit. Jak bych jen mohl?
* * *
Nechuť.
Tak jsem se vrátil. Sem. K nim. K němu…
Nechci tu žít. Nechci žít nikde.
* * *
Mlčení.
Ne. Už nepromluvím, slečno. Nemám důvod.
Ne! Proč bych to měl dělat? Kvůli vašim hnědým očím?
Proč?
Má slova zabila jeho.
Už jsem toho řekl dost.
* * *
Odpor.
Tak to mi ještě scházelo.
„Co má zase být tahle břečka, Longbottome?“
Kudrnaté děvče ve druhé lavici se pousmálo. Konečně.
Věděla, že tohle okomentuje. Alespoň škodolibost ho drží při životě.
„Díky, Neville… tohle je úspěch.“
http://www.assez.7x.cz
(assez, 23. 4. 2008 19:15)