Jdi na obsah Jdi na menu
 


Varování: Pokud trpíte fobií z přelidněnosti, okamžitě opusťte tuto povídku. Hrozí nebezpečí ušlapání!!!!!!!!

Shrnutí: Jak to vypadá, když dostanou všichni hrdinové fantasy příběhů dovolenou a sejdou se v jednom kempu…

Prohlášení: Prohlašuji, že všechna jména jsou vlastnictvím jejich autorů. Bohužel už to nemůžu říct o charakterechJ

Poznámka: Omlouvám se všem, na jejichž oblíbené postavy se nedostalo. Děkuji všem hrdinům za jejich ochotu se pohádat, společnosti WETA za doručené rekvizity a JRRT, JKR, AS, REH… za „námět na postavy“…

                      

Nad šedými oblouky hor rudlo slunce. Den se chýlil ke konci. Poslední ptáček zpěváček si vyměnil větev s první sovou. Sněžnou sovou.

Z třípatrového autobusu vystoupily poslední postavy. Řidič smekl čepici, zamával a odjel. Chumel ještě-před-chvílí-cestujících si zmateně povzdechl a začal se rozlézat po tábořišti s přiléhavým názvem Fantazie.

„Čí byl tenhle úžasnej nápad?“ zanadával si muž s ithilienským stromem na prsou.

„Vyžádat si týdenní dovolenou! Jasně, že nás už otravujou ty věty, který musíme opakovat po každý, když někdo otočí stránku nebo přetočí video. Jasně, že už nám lezou na nervy ty připitomělé autorky fanfiction, které nás nutí dělat věci, na které bysme normálně ani nepomysleli, ale tohle???“ rozhlédl se po zelené louce a haldě batohů.

„Faramire!“ protáhl zelený mužík a přejel prsty po jílci světelného meče, „tragicky tak vidět věc nesmíš.“

„Ano,“ vložil se do toho tak třináctiletý hoch, „ber to tak. Sice tu nemáme počítač a irskou pramenitou vodu, ale je tak třinácti procentní pravděpodobnost, že to nebude naprostá ztráta času.“

„Fascinující. Téměř přesná dedukce, ovšem, tato pravděpodobnost je ve skutečnosti tak 13,26521 procenta.“

„Spocku! Přesměrujte svou energii z mozku do svalů a zvedněte ty bágly. Jistě si s tím vulkánským mozkem dokážete spočítat, že za 35,26 minuty se setmí!“ ozvala se profesorka McGonagallová, ignorujíce jeho tiché brumlání: „42,51.“

Rudovousý trpaslík, obklopený houfem chichotajících se elfek, si přehodil přes rameno jeden batoh, sedm zeleně vyšívaných kabelek a omylem i jednoho studenta v bradavickém stejnokroji. Tomu to ovšem ani v nejmenším nevadilo, neboť pozvedl fotoaparát a se zářivým úsměvem se jal dokumentovat Marigolda potácejícího se pod batohem, do nějž mu Fred (nebo George) tajně nacpali Conanův meč.

Obrýlený klučina s nadšeným výrazem ve tváři fláknul kufrem o zem a začal z něj zuřivě rvát cosi červenozlatého. Ostatní následovali jeho příkladu a za chvíli se celý tábor hemžil postavami, stavějícími stany.

„Dětinská zábava, že?“ pronesl muž s umaštěnými černými vlasy, který stál osaměle opodál, směrem k čarodějce v karmínových šatech.

„Severe? Mám dojem, že vy se moc nebavíte. Není to snad tím, že jste v životě nestavěl stan?“

Snapeova tvář změnila odstín ze sněhově bílé na lehce zarůžovělou.

„Nikoli, drahá Yennefer, jen mne udivuje nadšení ostatních pro tuto podivnou kratochvíli.“

„Pane profesore, zrovna dvakrát vám to nejde,“ přiběhla rozcuchaná dívčina s inteligentním výrazem od vzorně postaveného obydlí.

Snape regulérně zrudnul.

„Slečno Grangerová, myslím si, že to není vaše…“

Kapitánka Myrta Krátká pohodila hlavou s nakrátko ostříhanými vlasy: „Nechcete pomoct, Severusi?“

Snape úspěšně zbrunátněl.

„Vy jste se snad úplně zbláznily! Já přece…“

„Potřebujete něco?“

„Díky, Geralte. Ty fúrie si usmyslely, že mermomocí potřebuji pomoct a... mně přece stačí jen trošku poradit…“

Po jistých problémech s Neovými akrobatickými kousky („Tady nejsi v Matrixu, ty pako!“), rvačce Cirilly z Cintry s Ginny o místo vedle Harryho stanu a Imhotepově ztracené noze (která se mimochodem našla v Tesákově boudě a zapříčinila tak roztržku mezi Hagridem a výše zmíněným veleknězem – mumií) padla v této vřavě snad první podnětná věta: „Hele, a nebylo by dobrý trochu obhlídnout okolí? Vždyť volno dostali i ti „z druhé strany“. S Družinou jsme to tak dělali,“ ozval se plavovlasý elf se sličnou tváří, ale byl překřičen sborem wookiů.

„Zeptejte se Severuse! On by přece měl vědět, co se u nich chystá. V podstatě tam patří…“

„Dovoluji si opravit toto tvrzení. Zcela správně bych měl tento týden strávit s osobami, které nejsou ani dobré, ani zlé,“ cucal si profesor přiklepnutý palec, „ale společnost Dolores Umbridgeové mi naháněla takovou hrůzu, že jsem se rozhodl přesvědčit Rowly, aby se mé kroky nadále ubíraly tím „správným“ směrem,“ rozřečnil se Snape a zcela přeslechl Geraltova tichá slova určená Albusi Brumbálovi: „Nemusíte o něj mít strach… je docela milý… výborně jsme si popovídali o nestvůrách… můžete mu věřit…“

„Já mám hlad,“ zatahal malý Anakin za hábit Siriuse Blacka.

„Ale to já taky - dvanáct let jsem pořádně nejedl,“ odsekl vězeň a strčil loktem do Gandalfa.

„Co takhle nějaký oheň, nebyl by?“

„No po mně nic takového nechtěj! Já mám s Ohněm a Stínem poněkud neblahé zkušenosti,“ vrtěl hlavou Bílý čaroděj tak vehementně, že přehlédl bradavického šafáře, jak za sebou vláčí malé dráče, jednou rukou mu mokrým hadrem zacpává levou nosní dírku a druhou mu k pravé podává pepř. Díky této drobné indispozici nestačil včas uskočit a přišel o část svého výstavního plnovousu. Když konečně uhasil poslední jiskřičky, málem už na něj nezbyla večeře od výborného kuchaře Sama Křepelky.

Všechny poněkud vyděsilo zjištění, že někam zmizelo osm láhví Ogdenské starorežné, elfského miruvoru, Geraltovy elixíry i Butlerova irská whisky spolu s několika obyvateli tábora, ale když se přišlo na to, že se kamsi ztratila i profesorka McGonagallová, usoudila společnost, že morální hodnoty uprchlíků jsou pod jejím dozorem v bezpečí.

Gandalf s Brumbálem s radostí zjistili, že jejich podobnost není čistě náhodná, neboť Albusův dědeček byl bratrancem sestry Mithrandirovy babičky a začali společně rozebírat staré rodinné historky.

Han Solo si notoval s Mundungusem, protože jejich zážitky s vězením a pašeráctvím byly naprosto totožné, a dokonce dohodli i výnosnou zakázku dovozu patnácti set tenkostěnných kotlíků na Alderaan.

Ardeth Bay, Conan, Aragorn, Yoda a Domovoj zuřivě diskutovali o vhodnosti jednotlivých zbraní v různých druzích soubojů. Lodní lékař McCoy si opodál chystal lékárničku, neboť to vypadalo, že se těch pět pustí do praktické ukázky.

Artemis, Hermiona a důstojník Spock se přeli o Aristetolově věrohodnosti a o tom, že Newton byl v podstatě pitomec. Zkrátka, všichni se výborně bavili až do té chvíle, kdy se z blízkého křoví vynořila skupinka s prázdnými lahvemi v rukou. Seskupili se do jakési formace, která měla být asi řadou, přičemž Hagrid držel v náručí dva vysmáté hobity, Minerva visela kolem krku Triss Ranuncul a v čele stáli Severus a Sirius, objímající se kolem ramen.

Celá skupinka se svorně nadechla a spustila: „V lese, jó v lese, na jehličí…“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

----

(XXX, 17. 8. 2008 10:27)

Tak to je bomba! Já tam chci!
A jak si rozumí Severus se Spockem? Občas mi přijde,že mají hodně společného.
-Ještě bych to tak odhadovala,že mezi opilci byl Jimm a následně balil Hermionu-nebo ne?

http://www.assez.7x.cz

(assez, 23. 4. 2008 18:32)

:D :D :D :D :D :D Merline! Dokonalé! :D :D