Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pro básníka

jaro 2010

Ty kytaru jsi naladil co možno nejhlouběji
a zpod Tvých rukou něžných teď tiché tóny znějí

na místě pohledů co měly kvésti v růžích
sedím já, nehnutě, jen s rozpálenou kůží
zdalipak, hlupáci, umíte ještě snít?

Když vítr stříbrný vám vane ze souvratí
a z dálek podzimních šedivé husy letí
v kosatcích v úvalu znavený voják spí?

Jak lyru převzácnou k hrudi si tisknu nohy
a žlutě barví van Gogh zas svoje stohy
labutě se slony už dávno vzal si čas

Opilý korábe, kam povezeš mě v dálky?
jen s mojí bohémou, bez víry, bez zahálky
s sebou jen kytaru, jeho a rudý vlas

Proklatí básníci, i vy, vy pobláznění
ač v různých dobách, měli jste stejné snění
Rimbaud či Vogelweide, jedna to pakáž zlá

jen díky vám dnes hledám básníka
co v sobě všechny vaše verše namíchá
A já se mu pak budu moci dát

Teď tiše dusím se tu jeho očima
Nechtíc si přiznat, že on mě dávno má...

 

Zpět na Básničky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

johoho

(luis lenvic, 31. 3. 2015 1:06)

tak už jen odeslat opilej koráb nechat spát znal jsem je osobně a psali o hovně většinou žízen hlad a psaní Noc vzbudí tě milenka stara chcaní a sraní medaile kurev po smrti island a další poetický rekruti vzdouvá se moře a mrak přistává usychá kořen a klíčí únava však pádlo plachta a kapitán kapitána tam kde je šachta tam lejou už od rána moky roky roky roky 720337690