Jdi na obsah Jdi na menu
 


Věčná hra

Z archivu, únor 2010

 

Znáte tu dětskou hru

- tu, co v ní skládají se slova

smícháš pár sloves, jmen a pocitů

zamícháš, přečteš – a hraješ znova

 

Chtít, nesmět, moct a k tomu vědět

- jakpak je dneska složíme?

Já chci, ty nesmíš

(a zítra naopak)

a oba víme…

 

… že schovat se do písní bývá tak snadné

před druhým, před sebou, před zklamáním

tak tiše čekáme, co nám v té hře padne

společně čekáme na svítání

 

- Že by snad dnes přišlo tak brzy?

Zářící slunce, které zas s večerem zmizí?

Ale ne

To jen ty stojíš ve dveřích

S úsměvem, který říká „Znovu?“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář