Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nerozumím fotbalu – nemám potuchy, co to znamená centr ani záložník. Budiž mi omluvou mé tušení, že to neví ani oni…

Jen tak mimo řeč – zkoušeli jste někdy urazit vzdálenost? Mě se to nepodařilo – myslím, že má hroší kůži.

                               

Conan do sebe ládoval jeden rohlík s marmeládou za druhým a zároveň se snažil všem vysvětlit svůj názor. Od přijetí výzvy k fotbalovému zápasu všichni jen seděli, jedli a diskutovali. Kdekdo tvrdil, že je to super nápad, jak strávit den, ale leckomu se to nezamlouvalo.

„Sakra Elronde, nejsi trochu paranoidní? Co by nám asi mohli provést při obyčejném fotbalu?“

„Nemůžeš vědět, co se stane. A navíc, fotbal je barbarská zábava.“

Conanovi zaskočil rohlík.

„A to se mám urazit, nebo co? Stejně vím, co tě žere. Jsi trochu starý, abys mohl hrát taky, co?“

„Co jsou to dva věky,“ mumlal si pro sebe Pán Roklinky, ale alespoň už nic nenamítal. To však poněkud pobouřilo jeho doposud mlčící dcerušku.

„A co jako my? Pánové si budou kopat do mičudy a my se na ně budeme zbožně koukat? Můj pane Aragorne,“ zvyšovala něžná elfka postupně hlas, až nakonec úplně ječela, „ani omylem!!!“

„Ale přece se tady nebudem hádat,“ zívl si Gandalf a zakousl se do svého chlebu. „Hehenás háčů pšece dohlomady,“ Yennefer ho sjela pohledem a čaroděj zkroušeně polkl.

„Jedenáct hráčů přece dohromady dáme. A pro vás, dámy, se určitě něco najde.“

„Už se našlo,“ hodila hrdě hlavou Éowyn, chtějíc zavířit pláštěm. Ramena jí mírně poklesla při zjištění, že na sobě má pouze krajkové negližé. Přehodila přes sebe koženou vestu a prohlásila: „Tohle nebudeme poslouchat. Holky, jdeme!“

Zástupkyně něžného pohlaví se zvedly jako… jedna žena. Pánové si svorně oddechli. Legolas, který zůstal osamocen u stolu, si k sobě nadšeně přitáhl nedojedené misky s vločkami a prohlásil: „Stejně už mi ta elfská štíhlost leze krkem.“

Sirius Black vytáhl zpod hábitu zaprášený kus pergamenu, sově sedící na rameni Harryho Pottera vyškubl brko a začal čmárat náčrt hřiště. Ostatní se sesedli kolem něj. Legolas přelil vločky do jedné z misek a vetřel se mezi Geralta a Obi-Wana.

Asi půlhodinu se z urputně dohadujícího se hloučku ozývaly jen slova jako brankář, centr, záložník, útok a podobně. Po třech hádkách, dvou pěstních argumentech a jednom Marigoldově rozbitém nosu se nad všemi vztyčil Ardeth Bay se sestavou mužstva nad hlavou.

Do tábora s hrdinným křikem vběhlo Černé bratrstvo.

„Nazdár! Tak jdem hrát, ne?“ rozjařeně poskakoval Voldemort nad fotbalovým míčem.

„Jste tu poněkud brzy, ne?“ vykročil k nadšenému Pánu zla upjatě se tvářící Aragorn. Hlouček Černých se upřímně rozesmál.

„Asi ano,“ odvětil mu dusící se Saruman s pohledem na jeho naprosto nekrálovsky vypadající noční čepici s překrásně vyvedeným motivem Bílého stromu, „když se ještě členové mužstva nestačili oblíct.“

„Mluvíš snad o nás?“ ozvalo se za ním. Všichni záporní hrdinové se s nefalšovaným děsem v očích otočili. Za nimi se v plné kráse tyčilo jedenáct odhodlaně vypadajících mužů, chlapců a hobitů. Všichni měli přes své obvyklé šaty přehozenou beztvarou bílou tuniku přepásanou zářivě oranžovou šerpou.

„Proboha, kde jste to vzali?“

„Ta bílá, to je Hagridův pracovní plášť na lektvary,“ vykládal Conan hrdě Sarumanovi, urovnávaje si svou šerpu.

„A tohle?“

„Kempovní tajemství,“ usmáli se Fred s Georgem tajuplně a zamířili k obdélníkovému hřišti nedaleko.

Zbytek tábora je s odevzdanými vzdechy následoval. Díky spolupráci mocných čarodějů obou stran se kolem hřiště v mžiku objevily lavičky. Dav, seskupený kolem dvaadvaceti odvážlivců, jich okamžitě využil. Vznikly sice jisté strkanice o nejlepší místa poblíž střední čáry, ale díky značnému počtu končetin je získali Klusák a Odula. Pavoučice zamrkala všemi osmi očima a koketně se na kentaura podívala.

„Také vám nedovolili hrát?“

„Ne, madam. Prý jsem bezpodmínečně diskvalifikován kvůli těm dvěma nohám navíc. No připadá vám to fér?“

„Ne. Rozhodně ne. Copak my dva můžeme za to, že zvládneme míč přihrávat sami sobě?!“

Doprostřed hřiště nastupovalo Černé bratrstvo. Saruman s hlavou hrdě vztyčenou, otec a syn Malfoyovi, svazujíce si plavé vlasy zelenou sametkou, Glum, snažíce se jít po dvou místo po čtyřech. Klingonský velitel, hrabě Dooku, trochu nejistý bez svého světelného meče. Jediná žena v družstvu, Opal Koboi a Barty Skrk. Nadšeně hopsající lord Voldemort, Emhyr van Emreis a nakonec kapitán - král Angmaru, naprosto u vytržení z toho, že má nyní pod palcem místo osmi mužů deset.

Předstoupili kapitáni. Ardeth Bay se svému protivníkovi vyzývavě zahleděl do tvá… do černé kápě.

„Koho navrhujete jako rozhodčího?“

„Našeho pána! Velký bratr Sauron tě vidí!“ zvolali Černí a na blízkém stromě poblíž střední čáry zaplálo velké rudozlaté oko ověnčené plameny.

„V tom případě, pokud hlavní rozhodčí je černý…“ pokynul med-jai stranou. Dva bílí čarodějové zaujali místa čárových rozhodčích. Sauron šlehl na každou stranu pohledem (nebo spíš plamenem) a zamrkal na temnou postavu vedle sebe. Ta přiložila k ventilátoru u svých úst píšťalku.

Na jedné z laviček zachřestila tarotovými kartami dáma v plédovém přehozu a obrátila se k sousedce: „Netušíš, kam se ztratil Anakin? Qui-gon mi dal za úkol ho hlídat. Mám neblahé tušení, že s tím chlapcem to nedopadne dobře… A víš, že mé vnitřní oko se nemýlí.“

„Klid, Sibylo,“ odvětila jí lučištnice Milwa, „určitě bude v pořádku. Mimochodem, nezdá se ti, že v poslední době hrozně vyrostl?“

Hagrid se rozvalil v brance a rozprostřel kolem sebe svůj spratkový kožich. Ke střední čáře pevným krokem došel Conan a nasadil tu výhrůžnější ze svých dvou grimas. Proti němu stojící Saruman se pokusil si pohrdavě podkasat plášť. Conanovu tvář zkřivila imitace napodobeniny úsměvu.

Darth Vader skrz ventilátor vydechl.

Vzduch prořízl ostrý hvizd.

Saruman využil soupeřovy indispozice a hubeným chodidlem vší silou kopl do míče.

Černobílá koule urazila asi dvoumetrovou vzdálenost a zastavila se před Marigoldem. Udiveně se na ni podíval.

Zápas započal.

Devatenáct postav se v nesourodém shluku rozběhlo po hřišti. Někde mezi nimi mohl bystřejší divák tušit míč. Hagrid se rozvaloval před brankou, „milášek“ Glum se houpal na horním břevně a stojící Spock se se zamyšleným výrazem pokoušel ve své nekonečné paměti nalézt pravidla fotbalu.

Hlouček oběhl celé hřiště ve směru hodinových ručiček a pak konečně nastal v zápase nějaký obrat. Díky zlomenému nehtu Opal Koboi, který Lucius Malfoy komentoval šovinistickými slovy „Já říkal, že s sebou nemáme brát ženskou!“, což vzápětí podtrhl tím, že se se zoufalstvím v očích otočil a jal se hledat svou smaragdovou sametku, se Bílým podařilo otočit směr obíhání.

Jakousi nešťastnou náhodou se míč přikutálel k nohám překvapeného Vulkánce. Kapitán Ardeth Bay proběhl kolem v očekávání přihrávky a slova ze Spockových úst mu účinně vyrazila dech.

„Teoreticky, když se trefím přesně vedle té bílé skvrny pod úhlem sedmdesáti tří stupňů, měl by…“

„Sakra, Spocku, hrajte!!!“

Med-jaiovi ruply nervy. Špičatouchý první důstojník pod nátlakem nakopl míč. Neletěl sice podle původních přesných výpočtů, jakousi podivnou náhodou si to však namířil přesně do nepřátelské branky. Prolétl pod Glumem, kterému se na břevně právě povedl elegantní výmyk a zatřepotal se v síti.

„Jóóóóó!!!“ zařvali jednohlasně Bílí spolu s Luciusem, který právě našel svou oplakanou stuhu do vlasů.

Darth Vader znuděně zívl… tedy znuděně zachroptěl… no snad radši nic… a svým hlubokým hlasem oznámil: „Jedna nula.“

Ve středu hřiště se tentokrát sešli Qui-gon Jinn a hrabě Dooku. Reflexivně hmátli za pas, když ale ani jeden z nich nenahmátl kýžený jílec světelného meče, zlověstně sklonili hlavy k míči. Mrknutí Oka, hvizd píšťalky.

Sithský hrabě naneštěstí zvolil svou trénovanější nohu a tou byla levačka.

„Aúúú!“ zařvali synchronně a chytli se za palec u nohy. Míč se nepohnul ani o píď. Mezi dvěma ukopnutými palci se prosmyklo drobné hobití tělo. Frodo Pytlík se zmocnil míče a zručným kopnutím jej poslal Fordu Prefectovi. Ten sevřel cíp svého bleděmodrého ručníku, obmotal si jej kolem krku a pronikavě se rozhlédl po hřišti. Marigold, který se zorientoval o trochu rychleji, na něj překotně zařval: „Přihraj Fredovi!“, upírajíce pohled na zrzavou hlavu u soupeřovy branky.

Ford se rozhodl zkušeného hudebníka poslechnout, i když se mu jeho rada nezdála právě konstruktivní, a poslal mičudu zpátky na svou polovinu.

„To je George! Fred je támhle!“ zaúpěl loutnista a složil hlavu do dlaní. Georgeovi se nečekanou přihrávku nepodařilo zpracovat, a tak mu míč jen prolétl kolem nohou. Poslední obranou linii Bílých, téměř neprůstřelnou, tvořila statná postava Boromirova.

Statečný syn Gondoru pozvedl nohu k obraně branky, když vtom mu do očí blýsklo zlaté prasátko, způsobené Prstenem na Frodově krku. Mechanicky se otočil a s gustem míč nakopl. Balón prolétl dírou v Hagridově levé kapse a překutálel se přes brankovou čáru.

Jásot Černého družstva přehlušil pouze Ardethův hysterický hlas: „Boromire! Vzpamatuj se! Hraješ s námi!“

Darth Vader se chytil za černou přilbu a zapískal poločas. Obě mužstva se odploužila z hřiště.

Během přestávky se všichni občerstvili Legolasovým dietním pomerančovým džusem. V sestavě nedošlo k žádným výrazným změnám, pouze Frodovi bylo doporučeno, aby Prsten ukryl a od svého gondorského spoluhráče se držel dál.

Právě se ke středové čáře a k míči opět blížil Conan a pohledem propichoval Bartyho Skrka, když tu od lesa přiběhl chumel dívek, žen a podobně, vytvořil formaci a libou kakofonií zazpíval oduševnělé verše: „Fotbalu jsme vždycky věrný, porazíme družstvo Černý!“

Gandalf protočil panenky.

„Illúvatar! Roztleskávačky…“

Yennefer zatřepala oranžovými třásničkami, kterými byly vybaveny všechny dívky, ale pak upřela svůj ostrý pohled na šerpy svého mužstva a do nastalého ticha zaúpěla: „Moje večerní šaty!“

Po neúspěšném kříšení, v kterém nepomohl ani ochotně zapůjčený respirátor, ani kouzlo Ennervate, zaujal čarodějčino místo ve formaci Domovoj Butler. Bodyguard elegantně zakroužil svými vypracovanými bicepsy a vybídl své mužstvo neotřelým pokřikem: „Vyhrajem, vyhrajem, tenhle zápas vyhrajem!“

Conan odevzdaně kopl do míče. Chvíli si jen tak čutali, pohledy upřené na hlouček půvabných dívek, ale pak Klingon nešťastnou náhodou nakopl Marigoldovu… loutnu. Muzikant se chvíli dohadoval se Sauronem a Darth Vaderem, a nakonec z toho byl faul a penalta.

Autor jediného pořádného gólu v zápase si už vypočítával rychlost, dráhu a čas, když tu se náhle z blízkého stromu sneslo pestrobarevné strašidlo, zmocnilo se míče a přes všemožné kletby vysílané za ním už se nevrátilo.

Po několika marných pokusech použít místo meruny palantír či něčí hlavu to rozštípl král Aragorn.

„No tak je to zkrátka remíza, jako vždycky. Už se snad jedněm z nás někdy podařilo vyhrát?“

Ostatní na něj chvíli zaraženě koukali, ale pak jeden po druhém začali přikyvovat. Fred s Georgem potřásli hlavou nad tím filozofováním, mrkli jeden na druhého a strhli ze sebe propocené dresy. Upřeli pohled kamsi do dáli k říčnímu břehu a na celý tábor mocně zařvali: „Jdem se koupat!!!“

Rozehřátí diváci a přece jen vítězněji se tvářící družstvo Bílých (koneckonců dali oba góly, že) je s hurónským pokřikem následovali.

to be continued…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Imperium vzkvétá k slávě Kahlesově!

(K´ Vada, 17. 8. 2008 11:25)

Klingoni si neberem dovolenou
-nehrajem fotbal
-a kdyby jsme přeci ano tak rozhodně nebudem na ničí straně-nejsme žoldáci-Klingoni bojují pouze z vlastních důvodů!!!A kdo si dovolí tvrdit něco jiného zakusí ostří mého Bat´leh!
K´Vada kapitán válečného křižníku Kruge a celá posádka.
P.S. Povídka se nám jinak líbila- na pozemštˇanku slušný výkon.

http://www.assez.7x.cz

(assez, 23. 4. 2008 19:13)

Tak to bylo pěkné - šaty mě opravdu nenapadly. :D :D :D :D :D Pěkný konec a pěkný začátek (oproti očekávání... to jsem to ani nechtěla číst. Ale jsem ráda, že jsem si to rozmyslela. A to MOOOOOC! :D)!!!